Minulý víkend proběhl v Praze seminář s dr. Robinem Murphym, který patří k předním světovým homeopatům. Tématem semináře bya prevence a léčba rakoviny prsou, při těchto problémech byla řeč nejen o homeopatické léčbě, ale i o podpůrné léčbě různými toniky. Většina postupu, které uvedl dr. Murphy jsou znamá několik desetročí i u nás, takže jsme si vlastně zopakovali některé naše zapomenuté postupy a znalosti. Bylo zajímavé vidět, že veškeré předložené postupy mají své kořeny v Evropě, a to většinou v Německu. Abych trošku ozřejmil situaci okolo této nemoci, vybral jsem několik citací z článku na internetu, které rezonují s pohledem dr. Robina Murphy na tuto nemoc

Motto: „Spolčení lékaři dokázali zablokovat přístup k novým způsobům léčení daleko víc, než kterákoliv jiná skupina."

Prezident Jim Carter

To, co víš, ti může pomoci, ale to, co nevíš, tě může zabít.

V zájmu výše zmíněných koncernů není léčení, ale průběžné udržování stavu „plánované nemocnosti", protože maximální počet onemocnění je logicky i zdrojem maximálních zisků..., a proto dobře vychovaný klasický „lekarsch" nemůže připustit něco, co je mimo „etiku programu závazné distribuce bílých jedů"...
Co na tom, že nesmírně nákladnou oficiálně požehnanou „léčbu" cytostatiky přežívá jen asi 6% pacientů a ve většině „civilizovaného světa" ročně umírá přes 100 000 lidí na iatrogenické následky léčení v nemocnicích (případy úmrtí na vedlejší následky „medikamentů" teď raději pomiňme). Co znamená „iatrogenní případ" nebo komplikace v lékařské praxi?
„Iatrogenní komplikace je nepříznivá odpověď na léčebný postup indukovaný samotným léčebným výkonem. " Jakkoli jsou některé podružné, mnohé představují přímé ohrožení na životě. Vážné nebo fatální iatrogenní komplikace se vyskytnou u 4 až 9% hospitalizovaných pacientů. U 14% případů srdeční zástavy lze zpětně vystopovat iatrogenní událost. Zhruba k polovině všech iatrogenních událostí přispívají klinické omyly. Bez ohledu na to, jak je analyzujeme, zůstává skutečností, že reprezentují úroveň medicínské praxe, považovanou za „přiměřený standard". Zákon takové chyby nazývá zanedbání povinné péče nebo profesionální nedbalost [1].
Avšak běda léčiteli, kterému ze stovky pacientů zemře byť jen jediný! A to bez ohledu na to, že měl za sebou zpackanou terapii či odborný chirurgický zásah a následně dvě zničující chemoterapie... Naopak! To, že takovému pacientovi bylo zabráněno zemřít dle zákona v nemocnici, je pro léčitele přitěžující okolnost. Srovnání by nesporně vyneslo na světlo světa otřesnou statistiku.

Neinvazivní léčba rakoviny

Namátkou si uveďme několik neinvazivních způsobů léčby rakoviny

Ozón
Dr. Warburg, biochemik, nositel Nobelovy ceny (na druhou byl navržen) za výzkum na poli rakoviny, v minulém století vědecky dokázal, že rakovinové buňky nemohou existovat v přítomnosti kyslíku nebo ozónu. Při pokusech na zvířatech (a ostatní to po něm byli schopni zopakovat) snížil přísun kyslíku do organizmu a vznikaly rakovinové buňky. Po opětovném zvýšení přísunu kysliku do organizmu se tytéž rakovinové buňky změnily v normální. Ví se o tom, je to dobře zdokumentované i oceněné ... ale oficiálně se to nepoužívá. Zcela neinvazivní, levná léčba.

Jednoznačně existují i jiné cesty než bílé jedy, jimiž nás oblažují koncerny farmaceutického průmyslu - nemocnice jsou pouze jeho pobočkami. Jsou zde destítky jiných metod a všechny účinné. Některé zaberou víc času, některé méně. Všechny potřebují od 3 měsíců nahoru, ale aby byly úspěšné, musí být nasazeny před bodem, z něhož už není návratu. Co je za tím, už nevyřeší žádná kůra ani operace, snad jen „Hlavní Centrála", „Vyšší Moc" či Bůh, přejete-li si.

Kritikové tvrdí: „Výzkumníci nyní vědí, že rakovinové buňky dýchají méně, což lze přičíst skutečnosti, že tkáň obklopující rakovinové buňky přijímá méně kyslíku, jelikož má méně krevních cest, které ho dodávají. Kyslíkové terapie proti rakovině nebyly shledány užitečnými, a proto nejsou využívány jako podstatná rakovinová léčba." (Cassileth)

Ano. I takto lze účelově zaměnit příčinu a následek! Otázkou zde je, zda rakovina vzniká s oblibou na špatně prokrvených místech organizmu, anebo tumor dokáže natolik ovlivnit své okolí. Obojí svědčí ve prospěch Warburgova tvrzení: Rakovinové buňky nemají rády kyslík!

Léčba směsí se lněným olejem
Rovněž záležitost z minulého století; nesčetněkrát úspěšně zopakováno a potvrzeno ... a nic, oficiálně se to nepoužívá. Je to opět neinvazivni, levná léčba. (Viz článek „Zázračný len - návrat ke zdraví a pohodě" v tomto čísle, o práci německé bioložky Dr. Johanny Budwig, která byla sedmkrát navržena na Nobelovu cenu. Z důvodu, který po přečtení článku rychle pochopíte, ji nikdy nezískala...)

Bylinky navozující „přírodní chirurgii či devitalizaci"
Jejich účinné látky si najdou jakoukoliv rakovinovou či vadnou buňku kdekoli v těle a „spálí ji žehem" (velmi účinné směsi odjakživa používají severo- i jihoameričtí indiáni; tzv. „nápoj posledního soudu"). Ví se o tom, ale oficiálně se to nepoužívá. Podobné bylinky se užívají i na čištění krve. Neinvazivní, levná léčba. http://www.galaxymall.com/herbs/blacksalve/internal.html

Léčba pomocí vhodných frekvencí
Řada různých přístrojů prokazatelně skvěle fungovala a dosud funguje... a nic, oficiálně se to nepoužívá. Protože je to levná, velmi úspěšná a neinvazivní léčba...

Zdravotní půsty
Třeba s javorovým cukrem, třtinovou melasou či s čerstvě připravovanými zeleninovými a ovocnými šťávami. Od 48 dne si může každý začít znovu výskat. Pověra, šarlatánství... protože je to opět zcela neinvazivní léčba.

Přesun pH organizmu na stranu zásad působí obdobně jako kyslík nebo ozón. Jakmile se pH překlopí na kyselou stranu, vždy se dostaví ztráta energie, únava, postonávání, nemoci a infekce. Opačný proces organismus opět normalizuje. Také toto je už velmi dlouho známý a vědecky prokázaný fakt... a nedělá se nic. Smyslem věci je dostat krev na pH 7,45 a s ní i zbytek těla (vyjma moči, ta musí být vždy trochu kyselá, kolem pH 6). Tohle už není tak samoobsažné řešení jako ta předchozí, ale je to zakladní klíč ke změně „tělesné krajiny a jejích řek" a k návratu do normálu. Pije-li se navíc ozonovaná, ionizovaná („živá") voda, věci se začnou lepšit...

Zajímavý je pohled MUDr. Jurkoviče: „V princípe však nádor nie je pre organizmus cudzí, teda organizmus sa ho nemusí zbavovať." [2] V tom je zajímavý kus pravdy. Například embryo se zvětší 3 milióny krát během pouhých 9 měsíců - jeho buňky mají zpočátku charakteristiku rakovinových buněk, a proto roste tak rychle. Pro někoho to může znít jako rouhání, ale v principu všichni začínáme jako rakovina. Co ji změní v člověka? To je otázka, na niž věda hledá, ale zatím nenašla odpověď.
Stále se hovoří o imunitě. V souvislosti s devitalizací se o ní zmiňuje v časopise Vesmír i jeden z předních českých imunologů prof. RNDr. V. Hořejší, CSc., který poukazuje na existenci stresových proteinů: „...kteréjsou v nádorových buňkách devitalizací patrně indukovány a spouštějí imunitní reakci vůči dosud imunitním systémem tolerovanému nádoru."

Je známo, že na rakovinové buňky imunitní systém nemůže, protože ty se chytře obalí určitou formou cholesterolu a přes tento obal si navlékají „převlek" ze značkových proteinů normálních buněk. Takto v těle imitují „normálního občana", a tělesná policie (imunitní systém) je tedy vnímá jako takové. Teprve až jim „něco" (např. proteol. enzymy či mastné kyseliny) roztrhne převlek, může je imunitní systém rozpoznat a případně něco udělat. V případě devitalizace ale zřejmě odumírání dalších metastáz nemá na svědomí imunita, ale probíhá jinak. Jakmile začne hlavní podvázaný nádor odumírat podvýživou, „ztrácí kabát" a mění barvu i konzistenci. Ze světlé měkké rosolovité houby přechází v tmavou hutnější hmotu a nakonec uschne (zkrystalizuje) či jak se říká „kalcifikuje" (všechny proteiny jsou v zásadě krystaly). Přitom se přirozeně mění i jeho vysílací a přijímací frekvence. Takto, chtě nechtě, signalizuje dalším metastázám, že bitva je prohraná, a ty pak „spáchají harakiri" bez ohledu na to, zda byly podvázané či ne.

Ač to může znít neobvykle a pro mnohé až nesmyslně, je skutečně vědecky dokázáno, že buňky i baktérie se navzájem dorozumívají, podobně jako my pomocí mobilu. A nepovídají si jen "0 tom, zda porostou či neporostou, ale projevují i spoluúčast a „pocity". Totéž ostatně platí i pro subatomární částice, atomy 1 molekuly, z nichž sestávají baktérie, buňky, my a všechno kolem nás.
Ano, všechno komunikuje se vším. Kdyby lékařská věda tolik nelpěla na dogmatech svého uzavřeného okruhu a lékaři občas podiskutovali s kolegy, zabývajícími se kvantovou fyzikou, možná by brzy začali vnímat příčiny zdraví i onemocnění a k lecčemu se stavěli jinak.

„Bláznivé výroky" nezodpovědných hlupáků...

Je-li drážděna lékařem, který nezná víc než řezání, nádorová nemoc se rozlobí. Po řezání vždy následuje smrt.
Arábie, cca 500 př.n.l.

Na nádorovou nemoc je lepší nepoužít žádné pálení nebo léčení nožem. Použije-li se, pacient zemře. Nepoužije-li se, pacient se může udržet déle, a dokonce se sám vyléčit.
Hippokrates, cca 450 př.n.l.

Nedílnou součástí vyléčení je přání a vůle se vyléčit; pacient se léčí, lékař jen pomáhá.
Seneka, cca 40 n.l.

Po řezání nádoru se nemoc vrátí a zapříčiní smrt, přičemž většina pacientů dosáhne dlouhého věku, léčí-li se jemně.
Celsus, cca 100 n.l.

Odkazy na internet
[1]http://www.voiceoftheinjured.com/a-mm-iatrogenic-complications-medical-care.html
[2] http://web.stonline.sk/mudr.kamiljurkovic
[3] http://www.cheniere.org/books/aids/ch5.htm
www.jurkovic.sk/media/wm0708-devitalizacia.pdf

Zdroj: WM MAGAZÍN 07/08 – Zakázaná medicína: článek Devitalizace nedevitalizace – jak dál?